Poslední červencový týden jsme prožili s celou českobudějovickou diecézí a mnoha dalšími v portugalském městě Porto. Každý měl možnost poznat tamější kulturu jinak. Mnozí z nás byli ubytovaní v hostitelských rodinách a měli full servis zařízený od nich a někteří (do této kategorie spadám i já) jsme byli ubytovaní v tělocvičně. Každé ráno jsme vstali a vyrazili na mši svatou do blízkého kostela. Poté byla možnost vybrat si z několika programů připravených portugalskými dobrovolníky. My jsme však zvolili variantu druhou, a to co nejvíce poznat krásy i temná zákoutí Porta. Od koupání v oceánu přes bloudění centrem města až k nemálo zastávkám v tamních kavárnách na alespoň částečné umlčení kávového deficitu.

Na začátku srpna jsme se společně autobusem přepravili do Lisabonu, kde jsme se zaregistrovali a každý z nás dostal svůj Pilgrim kit (poutnický balíček, jehož součástí bylo tričko, láhev na vodu, klobouček, baťůžek a hlavně QRcode na kartičce, díky kterému jsme se mohli po celý pobyt v Lisabonu stravovat – to pro hladové krky, jako jsem já, byla asi nejdůležitější část poutnického balíčku). V Lisabonu byla nabídka programů velmi pestrá. V českém centru jsme se vždy ráno sešli ke společné modlitbě a mši svaté. Tato setkání doplnili o svá slova i někteří čeští a moravští biskupové. Každý den od rána do večera také probíhal tzv. Youth festival a City of Joy. Tento program nabízel návštěvy různých kulturních památek, a hlavně koncertů všeho druhu po celém Lisabonu.

Ve čtvrtek 3. srpna mezi nás mladé poprvé zavítal papež František, kterého jsme přivítali, a on pronesl pár úvodních vět. V pátek jsme pak měli možnost prožít s papežem křížovou cestu. Vyvrcholením celého setkání byla sobotní vigilie, které se účastnilo přes milion mladých lidí. V neděli ráno proběhla na stejném místě mše svatá, během které nás papež povzbudil, abychom se nebáli šířit Ježíšovu lásku (jediná věc, která je v životě zadarmo) dál do našeho okolí. Místo, kde se konala vigilie a závěrečná mše svatá, bylo trochu neobvyklé, avšak pro mě úplně kouzelné. Česká republika vyhrála snad nejlepší lokaci, kterou mohla, a některým (např. i mně) se splnil sen, a to spaní pod mostem.

Byl to pro mě zážitek na celý život. Vidět tolik mladých jako já radovat se a sdílet svoje zážitky z víry. Nakonec bych chtěla moc poděkovat Vám všem, kteří jste nás podpořili jak materiálně, tak modlitbou a umožnili jste nám být součástí tak velké, opravdu Bohem požehnané akce. Díky Vám!

Text: Veronika Vaňková