sv. Antonín Maria Klaret
30. neděle v mezidobí

Velikonoční zamyšlení

Klíčovou událostí židovských Velikonoc je vysvobození z Egypta. Jde o tak zásadní věc, že její otisk najdeme na mnohých místech v Písmu a také v domácí liturgii. Když se židovští věřící modlí Šema Jisrael, jednu z nejdůležitějších modliteb a vlastně i vyznání víry judaismu, tak si každý den připomínají onu událost, kdy byli vyvedeni z otroctví ke svobodě, kdy objevili, že Hospodin je skutečně jejich Bůh. Jedním z dramatických okamžiků tohoto vysvobození byl i přechod Rudým mořem. A při této příležitosti mne zaujala Mojžíšova píseň, která zaznívá hned poté, co Izraelité zakusili svoji záchranu.

ImageBiblický text říká: „Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu…“ A už zde máme schováno několik zajímavostí. Doslova nám svatopisec totiž oznamuje, že Mojžíš tuto píseň teprve v budoucnu zazpívá. Židovští komentátoři to chápou tak, že Mojžíš je svědkem zázraku přechodu Rudým mořem a v tu chvíli má nápad, že zazpívá píseň. Ale zároveň je tento budoucí čas chápán jako narážka na to, co se jednou stane: Mojžíš a synové Izraele před Pánem ještě jednou, totiž po vzkříšení, zazpívají tuto píseň. Tahle překvapivá rabínská intuice se nám krásně propojuje s knihou Zjevení, kde zaznívá píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkova.

A může být pozoruhodné, že na mořském břehu zpívá Mojžíš se syny Izraele. Obyčejně to totiž bývaly ženy, kdo písní vítaly muže-hrdiny, kteří se vraceli z vítězného boje. Tady se však stala neuvěřitelná událost, která ruší všechny zavedené konvence, a Mojžíš s partou chlapů se dávají do společného zpěvu. Proč? Protože oslavovanými hrdiny nejsou oni, ale tím opěvovaným vítězem je Hospodin.

Ovšem ani ženy nejsou z této slavnosti vyloučeny. Naopak. O něco dál čteme: „Prorokyně Mirjam, Árónova sestra, vzala do ruky bubínek; za ní vyšly všechny ženy s bubínky v tanečním reji a ona jim předzpěvovala: ‚Zpívejte Hospodinu, neboť slavně prokázal svou vznešenost, koně i jezdce smetl do moře!‘“

Možná právě tady máme schované samotné jádro Mojžíšovy písně, také se nám tu prozrazuje, jak asi píseň byla zpívána: byl zde mužský a ženský sbor, který opakuje to, co zpívají předzpěváci Mojžíš a Mirjam. Zároveň je při této příležitosti neuvěřitelně silně Mirjam zvýrazněna jako prorokyně. Nejde zrovna o běžný titul, který jí je propůjčen.

Jak je v této Mojžíšově a Mirjamině písni představen Bůh? Hospodin je „velmi vznešený“, doslova se „slavně vyvýšil“. Můžeme text číst jako narážku na aroganci faraóna a Egypťanů, kteří se chtěli vyvyšovat, ale v tuto chvíli, kdy je egyptská jízda s válečnými vozy smetena do moře, už zůstává vyvýšený pouze Hospodin.

Dál se o Hospodinu dozvídáme, že je naší silou, naší písní a naší spásou. A přichází velmi osobní vyznání: „On je můj Bůh“, zcela jistě je i Bohem všech, kdo se počítají do společenství Izraele. V kontextu událostí asi moc nepřekvapí, že Hospodin je „hrdina ve válce“, prostě bojovník, Pán vojenských zástupů, který zatočí se svými protivníky a ochrání svůj národ. Žádný jiný bůh se mu nevyrovná a není mu podobný, nemůže se mu rovnat ve svatosti, v činech, které vzbuzují chválu, ani v divech.

MojžíšA potom se píseň přehoupne do jiné polohy a mluví o putování pouští a o přivedení do zaslíbené země: „Ve svém milosrdenství jsi vedl lid, který jsi vykoupil, nesl jsi ho svou silou do svého svatého příbytku.“ Pro slovo „milosrdenství“ je zde použit výraz „chesed“: krásně se tak vyjadřuje Boží připravenost pomoci člověku. Vnímáme zde velkorysost, laskavost a Boží dobrotu. Ale hned vzápětí se před námi hlouběji odkrývá Boží nitro, když se o Hospodinu mluví jako o vykupiteli. Tady je Bůh představen jako blízký příbuzný svého národa, který jedná, aby sobě blízký lid vytrhl z nouze a zachránil ho. A zároveň Hospodin tento svůj lid nese, podobně jako pastýř vede své stádo. Takto jej má dovést „do svatého příbytku“. Pokud se tímto příbytkem myslí jeruzalémský chrám, jenž je zmíněný i později, tak se nám biblický text právě „prokecl“, že Mojžíšova píseň byla dotvořena v době královské a byla zpívána v Chrámu.

V závěru biblického úryvku se ukazuje, že si Bůh „získal“, doslova „koupil“ svůj národ. Izrael tady vystupuje jako ten, kdo je v Božích očích drahý a vzácný, kdo byl koupený za vysokou cenu. A Hospodin dává tomuto svému lidu prostor k přebývání a vystaví pro něj svatyni. Píseň pak vrcholí pohledem na Boha jako na krále…

Zmíněné Boží charakteristiky a obrazy, kterými je Hospodin popisován, onu barevnost „Božích poloh“ si připomeneme o velikonoční vigilii. Nejdřív trochu skrytě, totiž „za“ prostým vyjádřením velikonočního Exultet: „To je ta noc, ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti, kdysi vyvedl z Egypta; Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.“ Ale po chvíli nám Mojžíšova a Mirjamina píseň zazní naplno.

Jsme pozváni za slovy písně zahlížet Ježíše, velikonočního vítěze nad smrtí, našeho milosrdného Zachránce a Vykupitele, tedy našeho blízkého příbuzného, jenž nám odkryl své nitro a dal za nás svůj život, abychom s ním mohli „projít mořem“ a žít s ním navěky… Přeji nám všem toto krásné nahlížení a též odzrcadlování v našem životě.

br. Petr Petřivalský (článek vyšel ve Farním listu – duben 2021)

Farní list – duben 2021

Komentáře k tomuto článku

Přidat nový komentář
Farnost Sušice

Římskokatolická farnost Sušice
Bašta 54
342 01 Sušice
tel.: +420 376 523 368
číslo účtu farnosti: 821 360 329 / 0800
e-mail: rkf.susice@dicb.cz