klášterní kostel sv. Felixe

O místu:

V roce 1999, kdy jsme si připomněli 400 let příchodu kapucínů do Čech, uplynulo 350 let od darování Milostného obrazu Panny Marie Bolestné klášteru kapucínů v Sušici. Dar je spojen s událostí, která se odehrála na Zelený čtvrtek 1. dubna 1649 na zámku Lčovicích na prachaticku při narození syna hraběte Jindřicha Michaela Hyzrle z Chodů. Ten daroval svojí manželce Elonoře Alžbětě Hyzrlové z Chodů obraz Panny Marie Bolestné, který prý obdržel jako poděkování saského kurfiřta za diplomatickou službu na jeho dvoře. Zbožná hraběnka si ho zavěsila v místnosti, kde na lůžku očekávala porod. Podle dobrozdání z 13. prosince 1650 o Milostném obrazu Panny Marie Bolestné, uchovaném v archivu kapucínského kláštera a publikovaném roku 1749 v knížce Sedmero uctění sedmi bolestí Marie Panny …narozené dítě nejevilo známky života. K rodičce byl povolán manžel, jenž se před mariánským obrazem modlil z modlítební knihy kající žalmy a litanie ke Všem svatým. Vzal již zdánlivě mrtvé dítě do náručí a počal na něj dýchat (není vyloučeno, že provedl „umělé dýchání“ z úst do úst), načež dítě obživlo a v duchu předpisů církve v nebezpečí života bylo ihned pokřtěno urozenou paní Napkovou . Malý chlapec přijal jméno František Michael a dlužno dodat, že dožil tehdy velmi slušného věku 60 let.

Jako výraz poděkování za šťastný porod a zázračné obživnutí dítěte se hraběnka modlila před obrazem Panny Marie a povšimla si krvavé krůpěje velikosti groše, která stékala u jejího čela. Upozornila na to svého manžela, oba pak pozorovali, jak krev stéká přes obraz Panny Marie na jiný obraz Madony (Panna Maria Karmelská se škapulířem), kde se dělila ve dva proudy a dopadala na modlitební knížku, z níž se předtím hrabě modlil. První krůpěj dopadla na verš: „ Aby všemu lidu křesťanskému pravou svornost a jednotu dáti ráčil, a druhá nad veršem: „ Spomocník a vysvoboditel můj jsi Ty, Pane, neprodlévejž… Jen Bohu buď sláva“. Také druhý obraz a modlitební knížku darovali oba manželé později kapucínskému klášteru. V německy psané „Cestovní knize“ Jindřicha Hyzrle z Chodů, uložené v Knihovně Národního muzea v Praze, se nachází ilustrace, na níž je místnost s rodičkou i obrazem vyobrazena, v textu je vzpomenut zázrak s krvácejícím obrazem, avšak chybí zde zmínka o zázračně obživlém dítěti.

Jindřich Hyzrle z Chodů s celým příběhem seznámil kapucína P. Františka Hozlauera, v ten čas pobývajícího na zámku v Lčovicích. Ten se záhy odebral ke své příbuzné čekající dítě, jež se pomodlila k obrazu Panny Marie, podobně jak to učinila hraběnka Alžběta Hyzrlová z Chodů. Když se o této zázračné události dověděl hrabě Jindřich, rozhodl se věnovat obrázek, na nějž kapala krev, i svoji modlitební knihu nově založenému klášteru v Sušici. Pro milostný obraz nechala hraběnka Eleonora Alžběta Hyzrlová zřídit oltář na epištolní straně chóru sušického klášterního kostela, ke kterému dále darovala liturgická roucha a nádoby. Pod obraz Panny Marie Bolestné byl zavěšen malý obrázek, představující Pannu Marii Karmelskou se škapulířem, na nějž kapala krev. Roku 1745 dali sušičtí měšťané zhotovit oltář nový. Roku 1762 daroval bývalý netolický děkan Antonín Roušar pro milostný obraz stříbrný rám. V roce 1771 byl oltář ozdoben na náklad kvardiána P. Prothasia novýžm tabernákulem, zhotoveným budějovickým sochařem. Zloději se obrazu poprvé zmocnili roku 1791 a oloupili jej o stříbrný rám. K další krádeži obrazu došlo 24. 4. 1977, ale již 9. 5. byl nalezen. Od roku 1792 hořela před obrazem lampa, kterou dala udělat hraběnka Dohalská z Dohalic. Z pramenů jsou nám známy četné peněžní odkazy na olej do lampy.

K sušickému obrazu již záhy začali putovat poutníci. V roce 1669 sušický děkan Karel Frantešek Rosacínius z Karlsbergu požádal arcibiskupskou konzistoř, aby faráři z okolních far mohli vykonat procesí do Sušice. Této jejich žádosti vyhověl 24. dubna 1669 metropolitní děkan pražský a kapitulní vikář Šebestián Zbraslavský a ustanovil, aby se procesí konalo vždy třetí neděli po velikonocích, v níž se připomíná slavnost Sedmibolestné Panny Marie. Duchovní správci far, z nichž poutníci putovali k milostnému obrazu, předem informovali sušického děkana „ by podle libosti to tak zařídil, aby ani oni, ani pořádek v děkanském kostele nebyl rušen, doufají, že bude se zvonit v městě při jejich příchodu a že jim sušický chór vyjde vstříc“ (latinský dopis kašperskohorského faráře Francka z 15. června 1765). Po příchodu procesí do kostela nejprve byl konán výklad (exhorta) o Panně Marii, načež následovala zpívaná mše svatá. Roku 1749 se slavilo jubileum milostného obrazu, k němuž byla vydána již zmíněná knížka Sedmero uctění sedmi bolestí Marie Panny …, obsahující vedle zprávy o milostném obraze především modlitby. Na rytině frontispisu této publikace sv. František z Assisi a sv. Felix z Cantalicie adorují Milostný obraz Panny Marie Bolestné, v pozadí je kapucínský klášter v Sušici. K jubilejní slavnosti zval dopisem z 9. dubna 1749 kvadrián P. Elzearius, sděloval v něm svolení budějovické konzistoře slavit svátek s oktávou a získáním plnomocných odpustků. Jubilea se na svátek Sedmibolestné Panny Marie zúčastnily zástupy prostých i vznešených poutníků, jak víme z dopisu hraběnky Althanové kvadriánu Elzearovi ze dne 14. července 1749. Poutníci si mohli z pouti odnést grafické listy s vyobrazením Panny Marie Sušické, které ryli přední barokní rytci (např. z Prahy S. Dvořák, F. Goldschmidt, z Augsburgu Johann Klauber či S. Sondermayer). V Muzeu Šumavy v Sušici se dochovala forma na odlévání podoby milostného obrazu z vosku.

S Milostným obrazem v Sušici byla spojena řada zázračných uzdravení, o nichž jsme informováni z potvrzení adresovaných klášteru či konzistoři. Jako výraz vděčnosti byly milostnému obrazu obětovány dary, často ve formě stříbrných či voskových částí těla, které byly uzdraveny. Za josefínských reforem však byly tyto votivní dary z chrámu odstraněny. Pověst sušické thaumaturgy přesáhla hranice regionu a vyobrazenu ji nalezneme například na pověstné Svaté cestě z Prahy do Staré Boleslavi (též ve stejnojmenné knize Jana Tannera) či na reliéfu kartuše, kterou přidržuje anděl umístěný na balustrádě poutního kostela Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami. Kopie Milostného sušického obrazu se dostaly i do zahraničí, jedna z nich se od 18. století nachází v dolnorakouském Murstettenu.

Pro úplnost je třeba dodat, na sušicku a horažďovicku se nachází celá řada známých poutních míst, jak nám o tom vydává svědectví například jezuita – misionář P. Albrecht Chanovský v knížce Vestigium Bohemiae Piae (Stopy zbožných Čech). Poutníci putovali uctít středověké sochy Madon v Horažďovicích, v Nezamyslicích, ve Strašíně či ve Zbynicích. U Horažďovic byla vystavěna loretánská kaple, v Sušici pak poutní kaple Anděla Strážce, jak již bylo připomenuto. V Kašperských Horách byla uctívána socha sv. Anny v kapli na hřbitově a dále pak mariánská socha v kostele sv. Markéty, či kopie obrazu Panny Marie Klatovské. Pověstné jsou dodnes kašperskohorské poutě ke kostelu Panny Marie Sněžné. Čeští a bavorští poutníci společně putují na Dobrou Vodu u Hartmanic, aby si zde připomněli působení poustevníka sv. Vintíře, jehož milostná socha je dnes uchována v muzeu Šumavy v Kašperských Horách. Poutníky byl navštěvován i kostel sv. Anny v Javorné, kaple na Stožci, kalvárie v Česticích či v Horách Matky Boží.

Průvodce kostelem

Architektura kostela i kláštera odpovídá řádovým předpisům. Ke klášternímu kostelu sv. Felixe z Cantalicie přiléhá na jihovýchodě rajský dvůr s ambitem. Na východní straně se nachází velký letní refektář. Na jižní zdi jsou narýsovány sluneční hodiny s letopočtem 1731. V patře ambitu jsou dochovány dřevěné stropy. Dnes jsou zde nově opravené cely řeholníků. Do kostela se vstupuje po širokém kamenném schodišti. Průčelí chrámu zdobí mozaika představující Milostný obraz Panny Marie Bolestné. Provedli ji roku 1986 na náklad kněze a věhlasného léčitele P. Františka Ferdy pracovníci Uměleckých řemesel. Chór kostela je přepažen velkým oltářem se dvěma průchody, v nichž jsou obrazy českých zemských patronů, vlevo sv. Víta, vpravo sv. Václava, vzniklé v druhé polovině 18. století. Nad levým průchodem spatřujeme medailón s neznámým kapucínským světcem, s křížem a hořícím srdcem, nad pravým pak medailón s neznámým světcem v kapucínském rouchu a s křížem. Na středním plátně je provedena rozměrná kompozice se sv. Felixem z Cantalicie s Ježíškem v rukou adorujícího Pannu Marii. Vpravo od něho anděl drží hůl s vakem, na němž je latinský nápis „Deo gratias“, což poukazuje na činnost sv. Felixe, stejně jako prázdný koš či scéna vlevo, na níž andělé rozdělují víno a chleba, stejně jak to činil chudým sv. Felix z Cantalicie. Celý výjev završuje Bůh Otec a anděl sypoucí růžové květy, symbolizující Boží milost. Na levém obraze je vyobrazen sv. Antonín Paduánský s Ježíškem, na pravém pak sv. Klára s monstrancí.

Po stranách intarzovaného tabernáklu opatřeného iniciálou IHS jsou zavěšeny relikviářové rámce se slepotisky a ostatky svatých. Z druhé strany, obrácené do mnišského chóru, tvoří střed oltáře scéna Kladení do hrobu (kompozice dle van Dycka), po stranách centrálního motivu jsou pak obrazy sv. Františka z Assisi a řeholníka s kardinálským kloboukem, snad sv. Bonaventura. Na obou bočních obrazech jsou erby (Hyzrlové z Chodů?), iniciály I. A. – T. Z. T. a datace 1655. Pod triptychem je zavěšen mladší obraz Panny Marie Pomocné. Vitráže v oknech, osazené podle datace v roce 1944 zobrazují Asumptu a znak kapucínů. Na epištolní straně „laického“ chóru se nachází pozdně barokní oltář (kol. 1745) s Milostným obrazem v uzamykatelné skříni. Obraz je namalován na plátně (rozměry 140 x 110 cm), zasazeném do rokokového rámu. Představuje Pannu Marii zobrazenou ke kolenům. Zahalena je do tmavého pláště, ruce má spjaty k modlitbě a její srdce protíná nádherně zdobený meč bolesti. Z výrazu Mariiny tváře lze vyčíst hloubku bolesti, kterou prožívá nad ztrátou svého Syna. Také tři asistující andělé spoluprožívají utrpení Matky Páně. Hlava Panny Marie je ozdobena tepanou korunkou. Zobrazení Panny Marie Bolestné vychází z typu obrazu uctívaného bratrstvy Sedmi bolestí Panny Marie. Pod Milostným obrazem je zavěšen obrázek Panny Marie Karmelské, na něj údajně kapala krev při zázraku v zámku Hyzrlů z Chodů. Nad obrazem vidíme ornamentálně pojatý monogram Mariina jména, v oltářním nástavci Nejsvětější Trojici a celý oltář završuje socha pelikána krmícího mláďata vlastní krví, symbol Kristovy oběti.

Jestliže oltář na epištolní straně byl věnován Bolesti Panny Marie, oltář (kol. 1745) na straně evangelijní je zasvěcen bolestem Kristovým. V zasklené skříni spočívá obraz na plátně (rozměry 140 x 110 cm) představující Ecce Homo, tedy zmučeného Krista vyváděného vojáky a Pilátem se slovy „Hle člověk“ (Ecce Homo, J 19,5) Obraz je velmi kvalitní prací z doby kolem poloviny 17. století. Nad ním je stylizovaný monogram Ježíšova jména, v oltářním nástavci obraz sv. Barbory - patronky „dobré smrti“ a na vrcholu oltáře vstává fénix z popela, což poukazuje na Kristovo zmrtvýchvstání. Pod obrazem v zaskleném rámu jsou ostatky svatých (sv. Kláry mučednice, sv. Feliciána mučedníka, sv. Viktora mučedníka a sv. Honorata mučedníka). Kazatelna je zdobena intarzováním. Z poprsně podle řádové tradice ční ruka v řeholním rouchu držící kříž.

V lodi na evangelijní straně se vstupuje do kaple s oltářem, na němž je obraz sv. Františka z Assisi. Nad oltářem je umístěn znak kapucínů a pod ním se na oltáři nacházejí dva relikviářové rámy. Na stěně je zavěšen obraz sv. Josefa, patrona umírajících, zasazený v bohatě řezaném akantovém rámci (kol. 1700). Doprovází jej nápis: „Svatý Josefe, vypros, bychom mohli šťastně skonat, mezi Ježíšem, Marií duši Bohu odevzdat“. Druhá kaple, zv. Kalvárie, podstatně hlubší než kaple prvá, byla vystavěna místním stavitelem Jakubem Mirwaldem. Dominuje jí monumentální krucifix z doby kolem roku 1700, který původně zdobil sušický most. Zajímavý je mimo jiné i tím, že nohy Krista jsou v duchu raně křesťanské tradice přibity dvěma hřeby. Dole je opatřen erbem donátora. V nikách jsou umístěny sochy sv. Františka z Assisi, sv. Alžběty Durynské, sv. Anny učící Pannu Marii a sv. Ludvíka z přelomu 19. a 20. století. Na stěnách vidíme novodobé malby s náměty smrti sv. Františka, sv. Kláry, sv. Ludmily, sv. Alžběty Durynské a sv. Františka z Assisi.

Na epištolní straně je oltář sv. Jana Nepomuckého se sochou světce z druhé poloviny 18. století a se dvěma relikviářovými rámci. Sochy Krista s planoucím srdcem, Panny Marie se zářícím srdcem, sv. Antonína Paduánského a sv. Terezie a sv. Judy Tadeáše jsou novodobé (poč. 20. stol.). Klenbu chrámu zdobí nástěnné malby. V chóru spatřujeme zemské patrony sv. Cyrila a sv. Václava, na vítězném oblouku vedutu Sušice, v lodi pak Nanebevstoupení Páně, Oslavu Panny Marie, čtyři evangelisty a kapucínské blahoslavené a svaté: B. Angela de Acrio (1668 – 1739 ), sv. Františka a Camporubeo (též František Maria a Camporosso, vl. jménem Giovanni Croese, 1804 – 1866), sv. Seraphina a Montegranaro (vl. jménem Felice de Rapagnano, 1504 – 1604), sv. Felixe z Nicosie (vl. jménem Giacomo Antonio Amuruso, 1715 – 1787), sv. Ignacia a Laconi (1701 – 1781) a bl. Crispina a Viterbo (vl. jméno Pietro Fioretti, 1668 – 1750 ). Varhany jsou dílem sušického varhanáře Josefa Matyáše Wunsche z přelomu 19. a 20. století.